Podzimní výlet za relikviářem sv. Maura s návštěvou Botanické zahrady v Bečově nad Teplou
Podzimní výlet za relikviářem sv. Maura skýtal příslib dobrodružství nejen v logistice, ale také v určitém časovém presu, ve kterém jsme měli naplánovaná místa projít, abychom včas stihli vlak zpět.
Vyrážíme v osm hodin z Krupé od Jednoty, třemi auty směr Rakovník-nádraží v počtu 9 turistů. V Rakovníku se zdravíme s dalšími třemi příznivci a vyhlížíme vlak do Bečova nad Teplou. Cestou, která trvala něco přes 2 hodiny se dozvídáme zajímavosti o lokálce Rakovník-Bečov.
Koncesi na stavbu dráhy vydal císařpán 31. května 1895. Stavba trati měla ztížené podmínky, protože byla považována za vojensky strategickou. Křižovací stanice museli stavitelé vybavit kolejemi o užitečné délce 346 metrů, vodárnami a skladišti uhlí v Bečově a v Bochově točnu a výtopnu o třech stáních.
Výstavba se stihla za osmnáct měsíců. Celkem to bylo 105 km trati, 10 nádraží, stejně zastávek s nákladišti. Měli na to jen krumpáč, lopatu a koňský povoz. Za války se jezdilo jen do Šanova a na samém konci pak už vůbec...
Od Šanova máme téměř celý vagón pro sebe a při výkladu nám cesta dobře ubíhá. Za okny se míhají lesy (letos fakt rostou, houby by se daly sbírat i z vlaku), pole a známé i neznáme vísky a nádraží. Pšovlky, Jesenice, Chýše, Blatno, ŽLutice s menší přestávkou a konečně Bečov...
Na přelomu 20. a 30. let se na trati postupně zavádí motorizace osobní dopravy, nejprve malé věžáky, později Hurvínek a Orchestrion. V roce 1976 tu dojezdila pára. Na bochovské větvi se doprava různě omezovala, až 31. května 1996 skončila docela. V posledních letech se trať všelijak omezuje. Mizí výpravní budovy, vodárny, kolejiště a uvidíme, jak dlouho bude ještě trvat...
V Bečově vystupujeme a vydáváme se z nádraží přes most, mírným stoupáním k zámku. Pořizujeme skupinovou fotografii a nádvořím se vydáváme k pokladně. Batohy musíme nechat v úschovně v předsíni expozice. Do předsálí k expozici vstupujeme přes bezpečnostní rám. Procházíme expozicí a už teď nám dochází, jak málo času máme, abychom vstřebali vše, co nabízí...
Relikviář sv. Maura je významná románská památka pocházející z první třetiny třináctého století a po českých korunovačních klenotech je považován za druhou nejcennější památku uloženou na českém území. Byl vyroben na zakázku Gérarda de Rumigny, biskupa v Camvrai pro uložení relivkií sv. Jana Křtitele, později i sv. Maura, sv. Timoteje a sv. Apolináře. Byl umístěn v kláštěře sv. Jana Křtitele ve valonském Florennes. Klášter by v obdoví Francouzské revoluce zrušen a vypleněn. Relikviář byl jednou z mála věcí, která se zachovala a zůstal odložen v sakristii farního kostela ve Florennes.
V roce 1838 jej zakoupil Alfréd de Beaufort-Spontin a nechal jej restaurovat. Jeho syn Friedrich jej později převezl na svůj zámek v Bečově nad Teplou. Za druhé světové války jej Heinrich Beaufort-Spontin ukryl pod podlahu do hradní kaple Navštívení Panny Marie...
Další osudy relikviáře jsou jak vystřižené z akčního filmu. Teta Heinrichova vnuka Elisabeth a její muž Max von Croy oslovili amerického lovce pokladů Dannyho Douglase, aby relikviář vyzvedl a vyvezl z tehdejšího Československa... (pro celý příběh si zajeďte do Bečova, stojí to za to).
Vstup k relikviáři je omezený turniketem, který pouští jen určitý počet osob, tak si na prohlídku musíme chvilku počkat. Obdivujeme nádhernou precizní práci restauratérů i poničenou, přesto zachovalou původní dubovou schránku. Závěrečnou třešničkou na dortu je úžasný výhled do kraje z vyhlídkové věže.
Když už jsme u těch dortů – plni dojmů se občerstvujeme v zámecké kavárně (kromě skvělých dortíků, je tu k mání i výborná kulajda a dršťková). Po krátkém odpočinku vyrážíme směrem k nádraží, abychom před mostem odbočili na cestu k Bečovské botanické zahradě. Od silnice je to cca 500 metrů podél říčky Teplé.
Botanickou zahradu v Bečově nad Teplou založil už v roce 1918 Jan Ferdinand Koditek, zámecký zahradní rodu Beauford-Spontin. Původní rozloha byla 19 ha. Její původní název zněl "Beaufortské alpinum a zahrada u Korunního rybníka". U vstupu do zahrady – kde byl původně Ertlův mlýn byly vybudovány skleníky (v současné době je tu závod Elektro). Zahrada v té době nebyla veřejná a dostupná byla jen na zvláštní povolení majitele.
Po druhé světové válce přešla zahrada pod státní správu, což znamenalo její praktickou likvidaci. Rybník byl vypuštěný a zarostlý, vzácné rostliny ponechány osoudu a vykáceno bylo mnoho vzácných dřevin.
O znovuzrození botanické zahrady se nyní stará Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Berkut, které se podařilo získat v roce 2005 část zahrady do vlastnictví. Byl proveden dendrologický průzkum, geodetické zaměření a vykácení náletových dřevin. Vyčištěn středověký náhon a začalo postupné obnovování původní skalky. Většina prací je realizována dobrovolnickými aktivitami a každoročně tu probíhá mezinárodní studentský workcamp.
Procházíme nádhernou podzimní zahradou a i když už je většina rostlin odkvetlá (kocháme se nádhernými bohatými květy podzimních jiřin) je nádherná. Nachází se tu spousta oddychových zón i prostory pro děti, a nechybí ani budova s občerstvením, která je ještě i v tuto dobu v provozu. Procházíme kolem rybníka s posledním kvetoucím leknínem. Stoupáme vzhůru po jedné z mnoha stezek (s místy k pozorování místní fauny – k "broukovišti", "ještěrkovišti" a "ptačníku") až k vyhlídkovému, odpočinkovému srubu, s překrásným výhledem na celou zahradu.
Dne 5. února 2014 byla Bečovská botanická zahrada přijata za řádného člena Unie botanických zahrad České republiky a v soutěži Má vlast získala ocenění Nejkrásnější proměna roku 2013. Je to jediná botanická zahrada v ČR financovaná ze zdrojů neziskové organizace...
Obdivujeme vzácné dřeviny a keře. Bohužel nás už tlačí čas a tak se slibem, že se sem musíme ještě někdy vydat, až všechno pokvete, vyrážíme k nádraží. Zpáteční cesta je zpestřená hodinovou přestávkou ve Žluticích, kde se občerstvujeme v místní restauraci a spokojení a plni dojmů odjížíme všichni (někteří se trochu zdrželi :)) směr Rakovník.
První výlet v historii našeho turistického oddílu se vydařil a tak jsme se rozhodli, že každý rok zorganizujeme alespoň jeden takový výjezd za hranice okresu. Už se rýsují nějaké návrhy. :)
Děkujeme všem zúčastněným a těšíme se na další komentované výlety a výšlapy.
V textu jsou použity citace z materiálů našeho průvodce V. Somola.
