Silvestrovský přípitek s turisty po čtvrté
Po celotýdenních dvanáctistupňových mrazech jsme měli trochu obavu, aby se naše výprava nezměnila v polární expedici. Nicméně předpověď počasí vyšla a po mrazivém týdnu byly dva stupně pod nulou příjemnou změnou, i když foukal dost mrazivý vítr.
Sešli jsme se tentokrát netradičně na vlakovém nádraží Krupá, abychom se vlakem přepravili do Milostína (záměrem bylo dojít na Džbán jinou cestou, než v minulých ročnících).
V počtu 24 turistů nastupujeme do vlaku, kde se k nám připojují dvě turistky jedoucí od Prahy. V Milostíně naši skupinu doplňuje další pár turistů z Nesuchyně.
Z milostínské zastávky stoupáme směrem ke Kounovu. Nejdeme po silnici kolem benzínky, ale odbočujeme na polní cestu, která nás dovede až ke kounovské Jednotě. Tady se zastavujeme s malou poznámkou našeho průvodce, že v areálu za budovou Jednoty býval kdysi pivovar.
...Písemné zmínky o kounovském pivovaru pochází z druhé poloviny sedmnáctého století, z doby, kdy Kounov vlastnili Nosticové. Pivovar to byl maličký a jeho život krátký. Pozdější vlastníci Schwarzenbergové upřednostňovali jiné své větší pivovary, Postoloprty, Mšec, Srbeč, Louny...
Pokračujeme k rybníčku a pak uličkou kolem kostela. Napojujeme se na známou cestu ke Kounovským řadám. Nádhernou udržovanou stezkou, která překonává železniční trať pěkným kamenným mostkem, se dostáváme až ke kapli sv. Vojtěcha, kde se zastavujeme s výkladem...
...Kaple sv. Vojtěch u Kounova je významný poutním místem na pomezí Rakovnicka., Žatecka a Lounska. Podle pověsti stojí kaple v místech, kde v roce 992 biskup Vojtěch vyprosil svou modlitbou pro zdejší kraj sužovaný ničivým suchem životodárný déšť. Ta pověst také říká, že kaple byla vystavěna záhy po biskupově svatořečení. To je ovšem jenom pověst. Kaple, která tu dneska stojí, je barokní, na schodišti na kruchtu má letopočet 1706. Mívala i sanktusník se zvonkem a stávala tu jakási poustevna. Konaly se sem slavné poutě. To všechno vzalo po nástupu komunismu za své a kaple pak už jen chátrala. Snahy o regeneraci kaple i poutí se objevují kolem roku 2000, ale jde to pomalu...
Po krátkém odpočinku seběhneme kopec a pod kaplí se napojujeme na příjemnou cestu po vrstevnici směrem na mutějovické nádraží. U samoty se ještě zastavujeme s krátkým výkladem o šachtách v okolí nádraží.
...Nad samotou bývala šachta Jindřich. Nad nádražím se nacházela šachta Reiman a pod nádražím šachta Tomáš. Anna I pak v rozdvojení kolejí a Anna II pod silnicí proti hradu. První šachta Unionky, která fungovala do roku 1926, nesla jméno Josef...
U nádraží se k nám přidávají další dvě turistky a pak už vzhůru na hrad. ("Mami a už budeme na tom zbořeným hradě?", děti už se nemohou dočkat tajemné zříceniny a buřtíků :). Stoupáme k ohništi, abychom náš mrazivý výšlap zakončili opékáním a přípitkem na další společné kilometry a šťastný nový rok. Na hradě nás už je 30. Loňský rekord jsme nepokořili, o to víc patří dík všem otužilým turistům, že s námi mrazivou tůru absolvovali.
Přípitkový výšlap tradičně zakončujeme v Mutějovickém pivovaru.
Citace z poznámek V. Somola (HP)
