Po stopách "Mniškové dráhy"
Den před výšlapem lilo jako z konve celý den, což některé turisty odradilo. Naštěstí v sobotu ráno se vyčasilo a po desáté hodině vysvitlo i sluníčko. Trochu jsme se báli, jak budou vypadat cesty, po kterých půjdeme, ale tentokrát se žádné zvláštní "bahnění" nekonalo.
Vyrážíme od řevničovského nádraží kolem pily.
Byla založena za účelem zpracování kalamitního dřeva společností LESNA, jejím majoritním akcionářem byl Maxmilián Egon Fürstenberg. Měla pět parních katrů, k nimž byla vybudována úzkokolejka. Vedla z alžbětinského polesí s odbočkou k šachtě Motolka. Sváželo se odsud kalamitní dřevo napadené drobným škůdcem - bekyní mniškou. Její housenky žerou smrkové jehličí a pokud se přemnoží, jsou schopné zničit celou smrkovou monokulturu, ze které zbydou jen suché stojáky. Koncem války se mniška rozšířila i do dalších revírů a vrcholu dosáhla v letech 1921-24. Úzkokolejka, jejíž trasu sledujeme, byla cca 12 km dlouhá. V provozu byla do roku 1927 a odvezla více než 500 000 plm dřeva.
U požárního rybníku, který patří k pile, obdivujeme hojnou populaci Vachty trojlisté a poté se napojujeme na naučnou stezku nazvanou "Vůně dýmu a jehličí". Cestu nám zpříjemňují zlatavé paprsky podzimního sluníčka a barevné převleky listnatých stromů. Nacházíme ještě i houby...
Další zastávka s výkladem je u dolu Karolína.
Původně se jmenoval Caroli. Byl otevřen v roce 1857 a těžila zde fürstenbergská vrchnost. Po osmi letech byl zavřen, jelikož jeho provoz rušil zvěř v oboře. Jeho znovuotevření (po první sv. válce) souvisí s osobou krupského občana Bohumila Mařince, který zde začal těžit. Jeho osud byl však tragický. Jednoho dne, když se vydal lesem vyplatit horníky, ho našli ležet v tratolišti krve. Pachatel nebyl nikdy usvědčen. Na památku této tragické události se zde říká "V Mařinci" (oblast nedaleko šachty mezi trasou mniškové dráhy a Dlouhou mílí).
Pokračujeme dál po naučné stezce, sledujíc cestou trasu mniškové dráhy (její valy jsou v lese ještě patrné), která chvílemi běží souběžně a chvílemi přetíná naši cestu. Po nějaké době odbočujeme k šachtě Motolka.
Při úpatí Dlouhého hřebene bylo v průběhu druhé poloviny 19. století minimálně šest šachtic. Jedna z nich byla v provozu ještě krátce po první světové válce. Byla zde těžena sloj o mocnosti max. 1 metr. Uhlí bylo ale nekvalitní a silně znečištěné lupkem a spalovalo se tedy hlavně na pile společnosti Lesna.
Objevujeme staré šachty, kde je vidět ještě i staré bednění. Každá je obehnaná řetězem a od bližšího zkoumání odrazují také varovné nápisy.
V místě, kde trasa úzkokolejky protíná silnici z Nového domu na Třtici míjíme turistické odpočívadlo a míříme k hájovně "U Tří stolů". Jméno hájovny se pojí s netradičním honem, který byl uspořádán roku 1923 pro císaře Karla VI.
Císař seděl na otáčecí židli na těžkém loveckém voze taženým volským spřežením. K ruce měl dva nabíječe a pálil. Zastřelil tak množství zvěře a v poledne mu bylo připraveno občerstvení u hájovny na třech stolech. Jeden pro panstvo, jeden pro myslivce a jeden pro honce.
Od hájovny pokračujeme po silnici kolem bažantnice Amálie. U Pěti dubů se stezka stáčí mezi poli směrem k soše sv. Jana Nepomuckého, kterou máme v plánu také navštívit. Nicméně vzhledem k pokročilé době (jsme závislí na odjezdu autobusu z Nového Domu do Rakovníka) se rozhodujeme trasu zkrátit (i tak máme již v nohách cca 14 kilometrů a určitě se sem někdy vrátíme). Polní cestou zamíříme tedy k Novému Domu a cíli naší trasy v hospodě "U Dobroty". Cestou ještě prozkoumáme místní hřbitov, kde objevujeme zajímavé historické náhrobky.
V hospodě "U Dobroty" jsme vlídně přijati. Občerstvujeme se teplou polévkou, odpočíváme a autobusem pak vyrážíme k domovu.
Celkem jsme ušli 14 km v počtu devíti turistů. Děkujeme všem za účast na tomto poslední letošním výšlapu. Příští rok začínáme sezónu tradičním Novoročním výšlapem s přípitkem a opékáním špekáčků na Džbáně.
V článku jsou použité citace z materiálů Václava Somola
