Oslavili jsme 140 let "Kolešovky"

Ráno bylo příjemně a na krupském nádraží se nás sešlo cca 20 turistů. Náš průvodce měl připraveno povídání o místech na trati, a tak jsme se obávali, jestli se v takovém počtu dostaneme do vlaku tak, abychom mohli poslouchat výklad. Když stará dáma přijížděla a z jejích oken mávaly davy lidí, došlo nám, že výklad o zajímavých místech na trati budeme muset nechat na jindy. Poskládali jsme se různě po chodbičkách a užívali si jízdu. 

Toužebně očekávaný výklad jsme realizovali až při zpáteční hodinové přestávce v Kněževsi. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého nejen z historie trati, o jejích zastávkách v Olešné, Přílepech, Lišanech. O vlečce do kolešovického cukrovaru, ale také  o starých šachtách v Kněževsi. Šachty byly v Kněževsi celkem tři. František, Marie a Karel. Ale jen Karel měl, železniční vlečku. Ta byla v provozu v letech 1925-1933.

Do rekonstrukce trati (1971) tu jezdily lokomotivy č. 322, 300, 310, 423. Těžší lokomotivy sem pro malou přechodnost mostu na Kocandě nemohly. Začátkem protektorátu se jezdilo jen do Přílep, od 6. 10. 1941 potom až do Kolešovic. Ve stanici Kněževes byla v roce 1967 zřízena vlečka do armádního skladu maziv, který zde fungoval v letech 1959 až 1997. Vlečka je napojena křižovatkovou výhybkou, a je v provozu dodnes. Poslední pára vyjela v březnu 1979 a poslední pravidelný vlak 9. 12. 2006. Od roku 2007 zde provozoval prázdninový víkendový provoz KHKD.

To, jak dříve fungoval provoz na této malé trati vyvolalo i otázku nehod. Kupodivu se zde staly "jen" dvě tragické nehody a pár kuriozních. Například, když v roce 1932 nákladní vlak srazil nákladní auto z fürstenbergské stáčírny s nákladem 170 lahví piva a k velké lítosti pivařů, přišel celý náklad vniveč...

Na trati nebylo žádné zabezpečení, a proto na ni směl vjet jenom jeden vlak. To se ovšem porušovalo při dopravě česáčů chmele, kterých bylo nutno naráz dopravit až devět tisíc. Tehdy Kremák nebo Štokr přitáhl do Krupé dlouhatánský vlak, v Krupé ho rozpojili, a každou tu půlku připřáhli za Kafemlejnek (310). První vyrazil třeba do Kolešovic, když dojel k lesu, tak zahoukal a vyrazil druhý, třeba do Chrášťan. Pokud jeli všichni česáči do jedné stanice, zapřáhli jeden Kafemlejnek na čelo a druhý na postrk, protože ty vlaky byly tak dlouhé, že v Kněževsi ani v Kolešovicích se nedalo objíždět...

Zpáteční cestou jsme se občerstvili v "bufetovém voze" a využili možnosti orazítkovat si pohledy originálním razítkem k výroční jízdě (jednou z takového pohledu bude pěkný sběratelský kousek).

Děkujeme všem, kteří s námi jízdu podnikli a v neposlední řadě KHKD za krásnou akci k výročí trati, které jsme se mohli zúčastnit.

Zapsala Hanka. Citace z poznámek V. Somola