Květnová výprava na Ostrov
Ranní deštík a podmračené nebe nevypadalo moc nadějně. Nicméně devět statečných se, navzdory počasí, vybaveno pláštěnkami vyrazilo do podmračeného dopoledne na autobus do Mšece. V autobuse se k nám přidalo sedm přátel z Rakovníka a ve Mšeci ještě další tři.
Po vystoupení na zastávce v Malíkovicích oblékáme pláštěnky a vyrážíme po stopě úzkokolejné koněspřežky, jejíž náspy jsou v lese ještě patrné.
Šlepka (tzv. "šlepka" – Schleppbahn, rozchod 600 mm) Tato asi tři km dlouhá úzkokolejná vlečka dopravovala uhlí těžené na malodolech v lokalitě Ostrov po náhorní rovině až k císařské silnice ze Slaného na Mšec. Končila nedaleko hájenky u odpbočky k Drnku, kde bylo sídlo prodejce. Byla spolu s doly provozovaná až do konce roku 1910 těžaři Absolon a Pich.
Oblastí místně zvanou Ostrov procházíme lesem Přírodním parkem Džbán, krátce se zastavujeme u šachy František a pokračujeme dál k šachtě Kateřina...
Důl František je jediný doložený důl na katastru obce Mšec. Zdejší dolová míra byla roku 1873 propůjčena jistému Markesovi z Prahy, ale zda tu začal těžit zcela jasné není. Doložený těžař je Kaufman roku 1882, v roce 1899 důl koupil mšecký těžař Absolon. Ten k němu také přivedl šlepku. Důl byl 60 m hluboký, tahalo se zde rumpálem a nebyla tu voda, na rozdíl od šachet na Ostrově. Největší těžba byla v letech 1900-1902 až 1,5 tis t (Absolon, Pich), v roce 1904 důl utichá…
Důl Kateřina založil roku 1876 těžař Josef Průša. Důl byl doveden na hloubku 58 m a těžil sloj 70-80 cm. Průša byl údajně člověk velmi podnikavý a jemu je přičítána původní koňka, která vedla až k tomuto dolu. Josef Průša vystavěl nedaleko patrový dům, ale svoji ekonomiku poněkud přehřál. Žil si nad poměry, utrácel víc, než důl mohl utáhnout, a tak ho nakonec musel prodat, a prodal ho těžařské společnosti ABSOLON&PICH. Když společník Pich zemřel, těžil zde ABSOLON sám až do roku 1910. Pak zde ještě do roku 1913 těžil stavitel Jiskra Z Prahy. Důlní míra pak přešla na kapitulu sv. Víta, ta už ale těžbu nerozjela.
Odkládáme pláštěnky, kocháme se nádherným lesem vykoupaným poledním deštěm a míříme k tvrzišti. Přicházíme na místo původní zaniklé vsi. Sledujeme výklad a porovnáváme schéma rekonstrukce sídelního komplexu s místem, na kterém se nacházíme.
Stojíme přibližně v místě, kde stála starobylá stavení. Jen pár kamenů a zvlněná země dává tušit, že tu něco bylo a je. Na dohled od místa, kde stojíme se tyčí vyvýšenina. Jsou tu dosud viditelné zbytky okrouhlé stavby v místě pravděpodobného vstupu. Mohla sloužit jako špýchar, nebo mít ochrannou funkci. Na protější straně ve svahu ochutnáváme čirou vodu ze studánky.
Pokračujeme po hřebeni stráně, ohraničující PP Ostrov u Jedomělic, s hojným výskytem třemdavy bílé (chráněná, z čeledi routovitých). V horku se její silice intenzivně vypařují a u citlivějších osob může při doteku vyvolat alergickou reakci s puchýři, které se špatně hojí. S respektem obdivujeme nádhernou rostlinu a míříme dál k druhému z dolů Františka Serafínského.
Přírodní památka Ostrov u Jedomělic byla vyhlášena obecně závazným nařízením tehdejšího ONV Kladno ze dne 15.12.1986 s účinností dnem 15.1.1987 (tehdy ovšem v kategorii CHPV, statut PP území dostalo až s novým zákonem o ochraně přírody z roku 1992). Její výměra činí 6859 m2 a předmětem ochrany je podle zřizovacího předpisu strmá opuková stráň s bohatým výskytem třemdavy bílé, chráněné to kytky z čeledi routovitých. Plán péče dále cituje kamejku modronachovou, hlístník hnízdák, medovník meduňkolistý, lilii zlatohlavou, lýkovec jedovatý či oměj pestrá. Jaksi pozapomněl na erbovní džbánskou kytku, střevíčník pantoflíček (ten jsme i objevili - pozn. zapisovatele). Ve vlastní maloplošce se mi po dlouhém pátrání podařilo najít pouze jeden, ale rostou hned několik metrů vedle a pak dál v údolí, celkem jsme tu zaznamenali na dvě desítky trsů. dneska jich je bohužel polovina už minulostí.
V důlním poli František Serafínský byla 75 m hluboká jáma provozována v 80 a 90 letech 19. století Františkem Hamouzem, na sklonku století společností ABSOLON&PICH. V roce 1902 byla jáma pronajata Českému hornímu družstvu havířů z Kladna, které tu těžilo až do roku 1904, kdy zkrachovalo "na dole, který byl neustále plný vody". Těžba tu v té době už nebyla valná, 200-300 tun ročně.
Pozdeňským lesem se vracíme zpět do Mšece. Napojujeme se na trasu Mšeckého vycházkového okruhu a kolem hřbitova přicházíme do vsi. Výpravu zakončujeme v restauraci Na Knížecí, kde pozdně poobědváme. I přes úvodní mokrý start se nakonec počasí umoudřilo a vycházka byla příjemná. V nohách máme nějakých 10 km. Děkujeme všem za účast a těšíme se na další přátelské výšlapy.
