Hedvábnictví v Českých zemích

Zajímavý a obsáhlý článek o hedvábnictví v českých zemích vyšel v 1,2 čísle Numismatického časopisu 2024, který vydává Česká numismatická společnost. Autorem je Jaromír Verner.

Pojednává o výrobě hedvábí, chovu Bource morušového, rozšíření výroby a zpracování hedvábí do Českých zemí. 

Největší část článku je věnována právě činnosti hedvábnických spolků u nás s ukázkami diplomů a medailí ilustrovaná dobovými dokumenty a obrázky mincí.

Ps: Věděli jste, že v Krupé máme také moruši? Upozornila mě na ní paní Vernerová. Nachází se u rybníka za trafačkou. Jen ten motýl nám k rozjetí obchodu chybí :)...

HP

O sv. Vojtěchovi (z výkladu výšlapu na Džbán 2024) 

Vojtěch, později svatý, se narodil někdy kolem roku 956 na Libici. Byl to tedy Slavníkovec, a neměl to v přemyslovských Čechách lehké. Dal se na kněžskou dráhu, první vzdělání dostal na Libici, pak studoval teologii v Magdeburgu. Po návratu získal podjáhenství, a stal se pomocníkem prvního českého biskupa Dětmara. Po jeho smrti se stal druhým českým biskupem, biskupské svěcení přijal roku 983 ve Veroně od mohučského arcibiskupa Willigise.

Biskup Vojtěch byl starý asketa, poměrně ostře vystupoval proti alkoholismu, mnohoženství a obchodu s otroky. Díky němu máme nejstarší zmínku o vaření piva v Čechách. Vojtěch přivedl do Čech první mnichy – benediktiny. Když jim šel v roce 993 vysvětit klášter v Břevnově, našel mnichy ožralé, mniši první, co v klášteře zprovoznili, byl pivovar. To Vojtěcha rozlítilo a zakázal benediktinům požívat pod trestem exkomunikace z církve. A nabonzoval to až do Říma. Ta klatba pak visela nad břevnovským klášterem více než dvě stě let, sejmul ji až papež Inocenc IV.

Biskup Vojtěch tak v Čechách na růžích ustláno neměl. V roce 994 Čechy opustil a odebral se do Polska ke knížeti Boleslavu Chrabrému s cílem podniknout misijní cestu k pohanským Prusům. Jeho cesta vedla podél Visly ke Gdaňskému zálivu a dostal na ni od knížete vojenský doprovod. Byl sice varován, že ho tam Prusové nechtějí a že by mohl být potrestán smrtí, přesto se vydal. Misii neukončil, dne 23. dubna 997 byl při bohoslužbě v posvátném háji Kunterna zajat a následně rituálně zavražděn.

Boleslav Chrabrý chtěl získat pro mladé polské knížectví vlastního mučedníka, a tak Vojtěchovy ostatky od Prusů vykoupil, údajně vyvážil zlatem. Uložil je v katedrále ve Hnězdně, odkud je pak roku 1039 přivezl do Čech kníže Břetislav I. Mezitím však byl Vojtěch už roku 999 papežem Silvestrem II svatořečen. To byl fofr, panečku, dva roky po smrti. Taková Anežka na to čekala víc než sedm století…

Václav Somol

Šachový oddíl v Krupé - pomozte s pátráním...

Kolega z rakovnického klubu mi půjčil knihu Teorie moderního šachu od L. Pachmana, ve které je razítko Tělovýchovné jednoty Sokol Krupá. Uvnitř je vložený papír na kterém jsou jména hráčů z Krupé: Bouška, Pšenička, Somol, Ton, Poduška, Cejnarová, Říha, Černý, Hejda, Pešek , Fořtík. Pokud někdo z Vašich blízkých, nebo vy sami nějaké informace o šachovém oddílu v Krupé máte, ozvěte se prosím osobně, nebo na e-mailu jvekr183@gmail.com.

Děkuji Verner

Pieta u pomníku padlých

11. listopadu 2022 svolal Historický spolek v Krupé v pořadí již čtvrté setkání k uctění památky padlých v První světové válce. Je dobře, že se z této piety stává tradice, byť většina z nás má toto datum převážně spojené se sv. Martinem (husa a svatomartinské víno).

V době, kdy komerce ovládá životy většiny lidí, má vzpomínka na událost s odstupem mnoha desítek let tím větší cenu, čím více se vzdaluje přítomnosti.

Položením kytičky a zapálením svíček s chvilkou tichého rozjímání byla projevena úcta našim padlým spoluobčanům.

J. Verner

Chmele za časů minulých

Malá dřevěná stolička, proutěný koš, a hlavně dlouhé rukávy, aby se předešlo poškrábání od chmelových větviček. Ten, kdo ručně česal chmel, si s nostalgií rád připomene krásná léta strávená na chmelnici a mnozí by tuto dobu rádi prožili ještě jednou...

V minulosti obdržel česáč chmele za každý načesaný věrtel tzv. chmelovou známku(odborně nazývaná účelová známka, nebo též pomocný oběžný prostředek peněžního charakteru). Chmelové známky měly dvě hlavní funkce. Jednak potvrzovaly kontrolu odvedené práce a také byly jakýmsi poukazem na příslušnou odměnu za vykonanou práci. V současnosti patří mezi oblíbené sbírkové předměty a jejich studiu se věnuje řada badatelů z řad profesionálů tak i amatérských sběratelů. Jsou součástí numismatiky a skoro na každé aukci jsou nabízeny formou dražby k prodeji.

První chmelové známky se objevují na konci 19. století. Razily se ručně a ražbu prováděl majitel hospodářství nebo místní kovář. Materiálem byl plech, železo, mosaz. Známky měly v té době různé tvary. Razily se čtvercové, trojúhelníkové, osmiúhelníkové nebo kruhové.

S tím, jak stoupala produkce chmele, bylo potřeba stále větší množství známek. Začaly se tedy razit strojově v nejjednodušším základním kruhovém tvaru.

Každá známka je malým výtvarným dílem. Od jednoduchých zobrazení popisného čísla hospodářství na jedné straně a iniciály hospodáře na straně druhé, až po strojně ražené známky s ozdobnými motivy.

S tím, jak stoupala produkce pěstování chmele a v souvislosti s kolektivizací, bylo potřeba stále více známek. Ražené známky tak nahradily tištěné a známky vyrobené z plastu.

Zobrazené známky z naší obce zastupují všechny typy ražeb. Jsou mezi nimi i známky tištěné a plastové. S prodejem venkovských nemovitostí mizí nenávratně tyto drobné artefakty připomínající minulou dobu vesnické historie z chmelové oblasti.

J. Verner

(redakčně upraveno se svolením autora)